Ležím na lehátku, všude písek, popíjím kávu, koukám na západ slunce a přemýšlím, jestli už mám nakoupené všechny dárky. Jakkoliv absurdní představu to může vyvolávat, je to právě teď moje realita. Za dvacet minut máme s žáky sraz u laguny, pak nás čeká tropická noc ve stanech. Týden před Vánoci jsme si totiž se zdrávkou udělali výlet do Berlína.

Je to už pět let, co kolegové němčináři – Mgr. Tomáš Dytrych a Mgr. Petra Říhová – dostali nápad vyjet se žáky naší zdrávky do Německa. Poznávací zájezd do německé metropole originálně spojili s myšlenkou přespání v resortu Tropical Islands, oblíbeném turistickém centru a aquaparku, který v člověku během několika okamžiků vyvolá pocit, že se ocitl v karibských tropech. Žáci byli tehdy nadšení a my, ruku na srdce, taky. Jenže plánované repete po dvou letech narušil covid a popandemická rekonvalescence trvala celkem dlouho. Všichni žáci, kteří s námi v roce 2018 jeli, už úspěšně odmaturovali, a tak tu máme novou padesátku žáků dychtících po netradičním zážitku.

Možná některé jiné odradila vidina pětihodinové cesty autobusem, ale ta se nakonec ukázala velmi příjemná i díky zastávkám na polských benzinkách, kde mají trochu bohatší sortiment, než známe my. Kdo dlouhé cesty nezvládá, nadopoval se kinedrylem a bylo mu dobře. Vyjížděli jsme za rozbřesku a něco před půl jednou už se před námi zjevila hala bývalého hangáru pro vzducholodě. Tropické letovisko, údajně největší vnitřní bazén, se nachází asi 60 km před Berlínem. Už od roku 2004 se zde můžou návštěvníci procházet po písečných plážích i skrze deštný prales, jezdit na tobogánech anebo plavat v několika bazénech.

Měli jsme štěstí – i když je areál přístupný údajně až pro 7000 návštěvníků, takhle před Vánocemi zde příliš rušno nebylo, a my tak patřili ke slabé tisícovce turistů, kteří období zimy přerušili dávkou hřejivého tepla. Je pravda, že přesun z kabátů do plavek byl poněkud nárazový. V celém areálu se udržuje teplota přes 30 stupňů, takže proces aklimatizování mohl nějakou chvíli trvat. My ale věděli, že už nás dnes nic jiného nečeká, a proto jsme po úvodní prohlídce areálu směle rozutekli za zábavou.

V prostoru tropické haly se nachází několik stánků s jídlem, pití je k dostání doslova na každém rohu. Jen ta cena v eurech je poněkud turistická. To ale hravě spravily propašované zásoby, které kvůli vysokým teplotám bylo stejně potřeba rychle sníst. Během příštích hodin pak lyceáni i sestřičky jezdili po několika tobogánech a skluzavkách, plavali skrze laguny a odpočívali ve vířivkách. Speciální formu zážitku představovala venkovní divoká řeka, kde se mísila horká voda s chladným zimním podnebím. Nasvícený venkovní bazén, z něhož stoupaly páry do nočního ticha, nabízel až estetický prožitek.

Při tolika radovánkách a sportovním vyžití není divu, že se někteří účastníci exkurze „nedožili“ večerky (cituji žákyně druhého lycea) – jednoduše šli spát dřív, protože je aquapark zmohl. Odpočinek ve stylových stanech na písku mohly komplikovat vyšší teploty, při kterých nemusí být úplně příjemné spát, ale to už je nutná součást celého zážitku…

Ráno pak skýtalo další překvapení v podobě přebohatého bufetu, kde si každý mohl nabrat, co se do něj vešlo. Nabídka byla pestrá – od sladkých koblížků, palačinek a vaflí přes několik druhů pečiva, marmelád, nugátových pomazánek, jogurtů, tvarohů, pudinků až po bavorské klobásky, párečky nebo filety z lososa. Uklidňovalo nás, že při procházce Berlínem přebytečné kalorie zase spálíme.

Ta pravá část exkurze do Německa přišla s opuštěním tropického areálu, kdy jsme po dálnici vyjeli k Berlínu. Počasí bylo výrazně méně vlídné než předchozí den, a skokový pokles teploty z vytopené haly opět nebyl nejpříjemnější. Ještě, že se dá autobus vytopit a my nejsme z cukru. I díky tomu jsme se mohli brzy těšit na historické centrum hlavního města německé republiky.

Zpočátku jsme využili možnosti poznávat město přes okénka autobusu. To nám ostatně zpříjemnil výklad paní učitelky Říhové, která využila čekání v dopravní špičce a dobrou půlhodinu nás zásobovala zajímavostmi o tomto městě, jeho historii i významných kulturních souvislostech. Byli tací, kteří by ji rádi poslouchali i déle, ale to už se před námi zjevila ikonická Braniborská brána, asi největší dominanta Berlína. Jakmile jsme našli místo na parkování, vydali jsme se do deštivých ulic Berlína.

Nedaleko zmíněné památky se nachází ještě jedno jímavé místo – památník obětem holokaustu. Zprvu nenápadný plac posetý kvádry připomínající rakve má svou atmosféru. Tíživost prožité historie umocňovaly růže, kterými byl pomník posetý. Do řeči nám moc nebylo, a tak jsme se vrátili k Braniborské bráně, udělali povinnou fotografii pro rodiče a vyšli směr Alexanderplatz.

Po cestě jsme se opět mohli těšit výkladem paní učitelky Říhové, k níž se tentokrát přidal i její kolega, pan učitel Dytrych. Téměř tříkilometrová procházka jedinou ulicí byla završena pod televizní věží, kde byl naplánován rozchod. Mnozí z nás využili možnosti navštívit adventní trhy, které se tu právě otevíraly, a třeba nákupem drobné turistické upomínky zkompletovat sháněné dárky pod stromeček. Jiní se těšili na nákupy v Primarku a jiných obchodních centrech, kde si mohli potrénovat své znalosti německého jazyka. No a protože jsme věděli, že je před námi dlouhá cesta zpátky, bylo možné se za ne zcela přemrštěnou cenu najíst v některé z blízkých restaurací.

Po cestě autobusem zpátky jsme viděli ještě jednu ikonickou památku s krvavou historií, a sice zbytek berlínské zdi. Dnes výrazně pomalovaný pozůstatek minulého režimu sice může působit vesele, kdo si však pamatuje okolnosti její existence, tomu při pohledu na ni běhá mráz po zádech.

Naše počáteční obavy z ucpaného Berlína či útoků aktivistů, kteří se ve jménu ochrany klimatu přilepí na silnici přímo před naším autobusem, se naštěstí rozptýlily, když jsme Berlín po dálnici konečně opustili. Zpáteční cesta měla skoro sedm hodin, ale díky brzkému stmívání jsme ji stejně většina z nás prospali.

Jak by řekli cimrmani – nezbývá než zhodnotit, poděkovat a tak. Exkurze se povedla na výbornou, nicméně je pravda, že velký podíl na tom mají sami žáci, kteří podle všech pokynů vždy čekali tam, kde měli, a tehdy, kdy jsme se domluvili. Našli se kolegové, kteří nás ještě den před výletem odrazovali, že se na žáky nedá spolehnout a že odpovědnost v cizím městě je veliká (ostatně sami jsme cítili takový ten učitelský neklid, že dokud všichni zdárně nevystoupí z autobusu, nejásáme). Naštěstí byli všichni účastníci výletu zodpovědní a spolehliví, za což jim mockrát děkujeme a můžeme slíbit, že zase brzy nějakou podobnou exkurzi vymyslíme. Ostatně je to jedna z výsad studia na naší škole – neustále s kolegy vymýšlíme, co s žáky podniknout a co jim nabídnout i mimo rámec vyučovacích hodin. A pokud si to užijí tak, jako si užili náš společný výlet do Berlína, je to skvělá motivace hledat další takové příležitosti.

Tak zase někdy nach Berlin!

Auf Wiedersehen und Frohe Weihnachten!

Mgr. Jaroslav Sogel